Téma měsíce

TÉMA MĚSÍCE: Prázdnota je hojná

autor/ka: Sonia-Lynn Gabriel (majitelka studia Jivamukti Yoga Paris)

březen 2026

ॐ श्री लक्ष्मी महादेव्यै नम:

Om Śrī Lakṣmī Mahādevyai Namaḥ

Úcta k Lakshmi Ma, bohyni harmonie, hojnosti a krásy.

~ překlad: Manorama

Vyrůstala jsem v Libanonu, kde hojnost levantské země a moře byla neustále zastiňována paradoxní hrozbou, že nám může být kdykoli všechno vzato. V tomto prostředí bylo snadné zaměňovat hojnost s hromaděním – vrstvením věcí jako formou ochrany.

Alí, syrský uprchlík, měl patnáct let, když se začal objevovat na naší místní pláži jižně od Bejrútu a pozoroval surfaře, jak kloužou po vlnách. Jednoho dne našel náhodný kus polyesteru a nožem z něj vytvořil cosi, co se sotva podobalo surfovému prknu. Vydal se s ním na rozbouřené moře – nejistě, ale odhodlaně. A samozřejmě, když někdo viděl jeho nasazení a odvahu, nemohl si pomoci: půjčil mu skutečné prkno a naučil ho postavit se na vlně. Dnes patří Alí mezi nejlepší surfaře široko daleko a plánuje si otevřít surfovou školu v Sýrii.

Lakšmí je bohyně hojnosti, stále dávající, štědrá matka. Zve nás, abychom hojnost hledali na jemnějším místě. Sedí na lotosu, který vyrůstá z bahna a směřuje do prostoru. Prostor není nepřítomnost – je to úrodná půda veškerého projevu; lůno, garbha. Když si začneme všímat prostornosti, prázdnoty ve všem, napojujeme se na hojivou, bohatou povahu reality.

Kus polyesteru byl pro toho, kdo ho odhodil, odpadem; pro plážového psa hračkou; pro hmyz úkrytem. Pro Alího se však stal branou k vášnivému spojení s oceánem.

"vastu-sāmye citta-bhedāt tayor vibhaktāḥ panthāḥ" – věci jsou prázdné pevné identity a plné podstaty. Stávají se tím, čím jim dovolíme být. Když přestaneme rozhodovat, co něco nebo někdo "je", konečně je uvidíme takové, jací jsou – svou podstatou nekoneční a proměnliví. V tomto smyslu se v plnosti hojně vyskytuje prázdnota.

Nedávné poznatky neurověd ukazují, že když mozek uvolní své podmíněné, automatické procesy nálepkování – například prostřednictvím meditace – získává širší přístup k poli syrového, přítomného vnímání, a tím se prohlubuje bohatost prožitku. Bezhraniční povaha všeho se odráží i v kvantové fyzice: částice udržované v superpozici existují jako čistý potenciál, dokud je vědomé měření "nezkolabuje" do klasické podoby, utvářené samotným měřením.

Když přestaneme věci nálepkovat, bráníme jejich "kolapsu" do strnulých definic. Necháváme je otevřené, hojné a nekonečné. Když rozpoznáme, že vše je už obsaženo v jednom, přestáváme mít potřebu víc.

"V den, kdy dítě naučíte jméno ptáka, už toho ptáka nikdy neuvidí." — Jiddu Krishnamurti

Podívej se na oblohu. Dokážeš popsat její barvu bez jediného slova? Cítíš se k ní blíž, když slova odložíš? Když pozorujeme předmět oddanosti, věta "nemám slov" naznačuje, že jakýkoli popis by nevyhnutelně zmenšil jeho nesmírnost. Podívej se na strom. Zkus ho popsat bez nálepek. Vidíš v něm šíři vesmíru, kterou obsahuje? Nekonečnou hojnost, již v sobě nese?

Zkoušej to se vším kolem sebe a pozoruj, jak se rozpouštíš v "je-nosti", v plnosti všeho. To je jóga – spojení. "Jóga je stav, kdy nic nechybí," připomíná Sharon Gannon.

Když cítíme tuto celistvost přítomnou i v těch nejmenších věcech, stává se aparigraha – nepřivlastňování, neulpívání – přirozenějším projevem. Nedržíme se tak křečovitě, protože pouštění neprožíváme jako ztrátu. Plnost plyne z plnosti. Platí to i opačně: akt dávání, vytváření prostoru, uvolnění něčeho, čeho jsme se drželi, s vědomím, že nic se ve skutečnosti neztrácí, nás znovu napojuje na štědrou povahu reality. Místo vrstvení nánosů pozorujeme stav úplnosti a spojení, který vzniká při "odkládání vrstev". Čím víc shazujeme projekce na svět – včetně projekce oddělenosti – tím svobodněji může proudit řeka hojnosti.

Neem Karoli Baba říkával svým žákům: "Chceš-li samádhi, pomáhej druhým. Chceš-li, aby se probudila kundaliní, nakrm druhé." Štědrost vyvěrá z plnosti a je přímou cestou zpět k ní. Čím víc medituji nad tathāgata-garbha, buddhovskou přirozeností všeho, tím soucitnější jsem ke všem bytostem, od nichž jsem se dříve cítila oddělená.

Strach z nedostatku je opakem hojnosti. Hojnost nepřitahujeme jako magnet; dovolujeme jí proudit jako řece prostorem, když si jí začneme být vědomi. Prázdnota není nedostatek ani negace. Je to lůno všeho.